Vítejte na mém webu Cesta z kruhu
|
Každý si někdy prošel životní situací, kdy měl pocit, že se mu věci „dějí opakovaně“. Kdy chtěl něco změnit, udělat to jinak, ale přes veškerou snahu se to nepovedlo. Někdo chodí v takovém v kruhu celý život a nedokáže, nebo se neodváží z něho vykročit. Je to těžké udělat krok jiným směrem. Někdy se to podaří, ale je těžké nevracet se zpět. Chození v kruhu zažíváme v denních situacích, ve vztazích, v zaměstnání, nejčastěji však ve vztahu ke |
 |
svému tělu, sami k sobě
|
|
Opakujeme stejné chyby, zajeté stereotypy, často si jich ani nejsme vědomi. Po změně zatoužíme většinou až ve chvíli, kdy se cítíme špatně, vyčerpaně, smutně. Může se to projevit jako životní krize, úzkost, strach, nejistota, nespokojenost, zdravotní problémy … |
|
Cesta z kruhu ven začíná u nás samotných, nikde jinde. A k pomyslnému prvnímu kroku může stačit i zdánlivě málo, malá změna, jenom se třeba několikrát za den zastavit a uvědomit si, jak se cítím, co prožívám. |
 |
|
|
Někdy si stačí položit tyto prosté otázky. Jak se cítím právě teď? |
V okamžiku, kdy se nám podaří na chvíli zastavit, dát prostor svým pocitům a právě tady může nastat ta malá změna. První krok, který "spustí" ty další. Vykročení z kruhu. Vítám vás na cestě.
Mám moc ráda tento příběh
L Jdu po ulici.
V chodníku zeje hluboká díra - spadnu do ní.
Jsem ztracen ...
Jsem bez naděje.
Není to má vina.
Trvá to věčnost najít cestu ven.
L Jdu stejnou ulicí.
V chodníku zeje hluboká díra.
Předstírám, že ji nevidím.
Znovu do ní spadnu.
Nemohu uvěřit, že je to stejné místo.
Ale není to má vina.
Ještě to trvá dlouho najít cestu ven.
|
L Jdu stejnou ulicí. V chodníku zeje hluboká díra. Vidím ji. Přesto do ní spadnu - je to už zvyk. Oči mám dokořán. Vidím, kde jsem. Je to má vina. Hned jsem z ní venku. L Jdu stejnou ulicí. Ještě to trvá dlouho najít cestu ven. V chodníku zeje hluboká díra. Obejdu ji. J Jdu jinou ulicí. |
|
